Exkurze 7. V v centru města a mezipředmětové vztahy

V letošním školním roce se někteří učitelé zaměřují na posílení mezipředmětových vztahů. Vyučující matematiky a dějepisu v 7. V spojila síly s češtinářem a zeměpisářem a společně naplánovali projektový den v centru Brna. Největší roli ale ten den nehrály zmiňované školní předměty, ale školáci, kteří si museli poradit se zapeklitými úkoly a aktivitami. Jejich splnění je dovedlo k závěrečné šifře, jež měla odhalit čas a místo exkurze. Podařilo, či nepodařilo se ji vyluštit?

První část akce, mezipředmětovou skupinovou hru v historickém jádru města, zachytil ve své pololetní slohové práci žák Jakub Hýna. Druhou část, dějepisnou exkurzi v Labyrintu pod Zelným trhem popsala žákyně Kamila Smutná.

Jakub Hýna: Neúspěšná šifrovací hra

Dne 24. 11. 2022 se třída 7. V rozhodla, že vyrazí na strastiplnou cestu do centra města Brna. Tato akce dostala krycí jméno „překvapení”.

Jejich cesta začala na zastávce Kotlanova, z které vyrazili na tuto výpravu. Po výstupu ze šaliny na zastávce Hlavní nádraží se vydali k obchodu s názvem Tiger. Na tomto místě dostali instrukce a také tři papíry se zadáním. Učitelé též řekli, že by všichni měli tuto šifru vyřešit. Poté se rozutekli na všechny světové strany a začali luštit. Já jsem byl ve skupince s Viktorem, Danem a s Márou Helisem.

Někteří si zvýšili sebevědomí tím, že začali těmi nejlehčími úkoly, jiní si naplánovali cestu a vyrazili systematicky. Například my jsme se zasekli hned na prvním úkolu, což jsem považoval za neúspěch. Dále jsme pokračovali úkolem, ve kterém jsme museli hledat domovní znamení, ty jsme našli a pokračovali jsme dále. U plnění ostatních úkolů jsme se také fotili na takzvaných „fotopointech” a já zjistil, že absolutně neumím fotit. Také jsme se cestou stavili do Mekáče, kde jsme vypočítali matematické příklady a posilnili jsme se zde hranolkami. Po náročném chození po městě a po splnění většiny úkolů jsme se dostali k závěrečnému luštění.

Když jsme došli k infocentru pod krokodýlem, už tam byly tři týmy, což mi dalo pocit, že jsme poslední. To ovšem nebyla jediná nepovedená věc, také jsem totiž řekl, že náš tým má jméno opice místo Janáčků. To nám ale nezabránilo v luštění. Když jsme svůj pohled upřeli na papír s "klíčem", zděsili jsme se, nebylo to totiž vůbec tak snadné, jak náš tým předpokládal. Nakonec jsme se s ostatními třemi skupinami rozhodli, že se potupně vrátíme na startovní pozici k Tigeru. Tam jsme kromě učitelů potkali i poslední tým, který též tuto záludnou šifru nevyluštil.

Tato třídní aktivita mě celkem bavila, i když skončila neúspěchem. Myslím si, že ztužila kolektiv a užili jsme si u ní zábavu (např. u focení nebo u hledání míst, na kterých nikdo z našeho týmu nikdy nebyl).

Kamila Smutná: Tajemné labyrinty

24. listopadu 2022 se třída 7.V vydala na nebezpečný kurz do spletitého středu města. Po ne úplně dokonalém vyřešení úkolů nás všechny paní učitelka Čoupková zavedla ke vchodu do labyrintů pod Zelným trhem.

Tam jsme si chvíli počkali na pana průvodce, ale dočkali jsme se, a myslím, že to byl velice chytrý muž, který toho věděl hodně nejen o sklepech a sklípcích, kterými jsme postupně procházeli.

Všechny části labyrintu byly vyzděny starými, ale pevnými cihlami a na nich svítila bílá a trochu opadaná omítka. Chodby se různě kroutily, klesaly a stoupaly, jak se středověcí kopáči snažili vyhnout sklepům svých sousedů. V největší hloubce byly dokonce kaluže vody a docela vlhko.

Nějakou dobu se takto procházelo malými sklípky, až jsme došli do místnosti plné starých předmětů, jako byly např. lojové svíčky, pochodně, ale také umělé potraviny pro dodání pocitu, že se nacházíme ve skladišti nějakého prodavače.

Poté jsme prokličkovali do další místnosti, což byla mučírna. Té si užil obzvlášť Dan, kterého pan průvodce připoutal k speciálně nízkému pranýři, a my si na něm zkoušeli středověké nadávky, jako třeba "Tvůj pohled nečestný mi hýbe žlučí!". Po celé mučírně se nacházely obrázky s různými typy týrání za různé prohřešky, mučící nástroje, cedulky s písmem, které ukazovaly, kdo co provedl, a dva umělí biřicové stojící kousek od pranýře.

Poté jsme prošli do další místnosti, kde byla „Klec bláznů” a studna s kovovými mřížemi, které bránily, aby kdokoli propadl dolů, protože to byla úctyhodná hloubka a pád by byl jistě nepříjemný, pokud ne smrtelný.

Další „vyzdobenou” místností byla alchymistova dílna, ve které se povalovalo mnoho sklenek různých tvarů, nejspíše sloužících k uchovávání lektvarů a různých léků. V pravé části sklípku stál dřevěný a přiměřeně zdobený stůl, na protější straně dominoval prapodivný kovový nástroj, který dnes využíváme k destilaci slivovice.

Zajímavostí je, že každý alchymista v této době nosil do svého kutlochu kanárka v kleci, přestože byl dražším zvířetem na trhu. Důvodem pro chov tohoto tropického ptáčka bylo bezpečí – kanárci mají vysoce vyvinutý čich a smysl na plyny, což znamená, že pokud se kutilovi nezdařilo správně utěsnit některý z jeho lektvarů moudrosti, kanárek to ihned ucítil a začal zběsile pištět, a to jeho majitele přimělo popadnout kanárka, nejdůležitější věci a rychle z místnosti utéct. Tyto dílny však nebývaly ve sklepech, nýbrž v normálních domech z prostého důvodu – byla tam okna.

Poslední zastávkou byla hospůdka „U Zlatého stolu”. Zde se nacházely dvě místnosti propojené průchody. První byla místnost s jedním, větším stolem, napravo od něj nižší vchod k menšímu stolu do druhé místnosti. Od tohoto stolku směrem dozadu stála kuchyně s umělými surovinami. Pár kroků od skříněk byl druhý (a poslední) průchod. Po posledním návalu informací a rozloučení jsme vyšli na Zelném trhu a mohli jsme si něco koupit.

Mgr. Jiří Starý