Školní akademie z pohledu diváka
Ve čtvrtek 26. 6. se na naší škole konala každoroční akademie. Žáci různých ročníků, od prvňáčků po deváťáky, si s pomocí svých vyučujících připravili vystoupení, za která se rozhodně nemusí stydět - naopak, mohou být na sebe pyšní. Krásná polonéza osmáků a deváťáků, country tanečky třeťáků, pohádka o třech medvědech zahraná v angličtině, bubnování se zpěvem, anglická písnička (když je v posteli víc lidí, tak pokaždé, když se všichni zavrtí, někdo vypadne ven), básničky prvňáků, rozhovory v němčině, gymnastika, hip-hop, hra na flétnu, dvě písničky v podání školního sboru, recitace básně. To všechno tam bylo k vidění (a doufám, že jsem na nic a nikoho nezapomněla).
Paní učitelky do poslední chvíle ladily detaily a na účinkujících, z nichž (alespoň mezi těmi staršími) většina nemá o přestávkách nejmenší problém hlasitě upozorňovat na svoji existenci, byla znát nervozita. Určitě se všichni těšili, až to bude za nimi, zatímco diváci byli zvědaví na další číslo a naopak se těšili, kdy už to začne. Vystupující se z toho už nemohli vykroutit, a tak ze sebe vydali maximum - třeba z toho bude alespoň pochvala, nebo dokonce potlesk. A potlesk byl. A publikum jím rozhodně nešetřilo.
Kousek za mnou stály dvě paní, které se o průběhu celého programu poměrně hlasitě bavily. Učitelský instinkt velí zakročit - okřiknout, pohrozit zkoušením nebo zápisem do žákovské knížky. Ale z čeho je zkoušet nebo kam je poslat hledat žákovskou? Takže jak to dopadlo? Nijak. Ovládla jsem své instinkty, a jak s oblibou říkají žáci, neřešila jsem to. Nicméně díky těmto dvěma neukázněným paním (už jen jeden den!) jsem alespoň získala vzorek toho, co se divákům asi honilo hlavou: „Dívej, jak se tváří!” „Teď to udělal špatně.” „Ty šaty jsou ale fakt pěkný!” „Jim to moc nejde, co?” „Hele ale todle bylo dobrý!” „No vidělas to?”
Ano, byly tam chybičky, ale nešlo o soutěž, takže chyby nejsou to hlavní. To hlavní je, že se účinkující nebáli vystoupit před dav neznámých lidí, a ukázali, že ve škole se neučí jen děsivá matika, čeština plná zrádností jako i/y a ě/je, děják (kdo si ty letopočty má pamatovat???), zemák (nestačí vědět, že na Zemi je souš a voda, a té je víc?) a spousta dalších zbytečností (mysleli jsme si to všichni, tak proč to nenapsat), ale že se mohou, pokud chtějí, naučit mnohem víc. A paním učitelkám, které věnovaly svůj čas tomu, aby je toto „víc” naučily, patří velký dík.
Více fotografií si můžete prohlédnout ve fotoalbu
Mgr. Lenka Horká
Aktualizace 28.02.2021